Písmo
Abeceda staré severštiny
Dochovaná stará severština se zapisuje dvěma systémy. Runové nápisy používají starší futhark a pozdější 16runový mladší futhark, zatímco středověké rukopisy, v nichž se zachovala většina literatury, užívají latinku s doplněnými písmeny, jako jsou þ, ð, æ a ǫ. Tato tabulka ukazuje normalizovaná latinská písmena používaná v moderních edicích a na klávesnici staré severštiny.
Thorn
th · voiceless th as in thin
Eth
d · voiced th as in father
Ash
æ · vowel between a and e
O s ocáskem
ǫ · rounded a, later written ö
O s přeškrtnutím
ø · rounded front vowel
Ligatura OE
œ · long rounded front vowel
E s ocáskem
ę · nasal e in early manuscripts
A s čárkou
á · long a
E s čárkou
é · long e
I s čárkou
í · long i
O s čárkou
ó · long o
U s čárkou
ú · long u
Y s čárkou
ý · long y
Počítání
Číslovky staré severštiny
Porovnejte normalizované římské číslice s reprezentativními staroseverskými tvary základních číslovek. Tvary číslovek se mohou lišit podle rodu, pádu, nářečí, rukopisu a moderního vydání.
Jak to funguje
Jak funguje gramatika staré severštiny
Stará severština označovala roli slova ohýbacími koncovkami, proto podstatná jména, přídavná jména, zájmena a členy měnila tvar mnohem častěji než jejich protějšky v moderní angličtině. Určitý člen se obvykle připojoval na konec podstatného jména místo toho, aby stál jako samostatné slovo.
Čtyři hlavní pády
Koncovky nominativu, akuzativu, genitivu a dativu ukazují roli podstatných jmen, přídavných jmen a zájmen, a proto může stejné slovo vypadat podle své role různě.
Gramatický rod
Každé podstatné jméno patří k rodu mužskému, ženskému nebo střednímu a členy, přídavná jména i zájmena se s ním shodují v rodě, čísle a pádě.
Silná a slabá slovesa
Silná slovesa tvoří minulý čas změnou kmenové samohlásky, zatímco slabá přidávají zubní koncovku, například -aði nebo -di.
Prozkoumejte krátkou frázi
Vyberte slovo z tradičního staroseverského pozdravu a podívejte se na jeho tvar a roli.
ver · buď
Rozkazovací způsob 2. osoby jednotného čísla slovesa vera, tedy „být“.
“ Ver þú heill ” — Buď zdráv.
Vývoj
Od doby vikinské k moderním skandinávským jazykům
Sledujte starou severštinu od runového období přes středověkou rukopisnou tradici až po změny, které ji rozdělily na dnešní severogermánské jazyky.
asi 793–1100 n. l.
Doba vikinská
Stará severština se šířila se skandinávským osídlením po severním Atlantiku i dál. Většina dochovaných dokladů z tohoto období má podobu krátkých runových nápisů a oblastní rozdíly se už projevovaly.
asi 1100–1350 n. l.
Období rukopisů
Po přijetí křesťanství začali písaři psát latinkou na pergamen. Eddy, ságy a právní texty Islandu a Norska zachovaly většinu staroseverské literatury, kterou dnes můžeme číst.
od asi 1350 n. l.
Přechod k moderním jazykům
Hláskové změny a rostoucí oblastní rozrůznění rozdělily západní a východní starou severštinu na moderní islandštinu, norštinu, dánštinu, švédštinu a faerštinu.
Srovnání
Stará severština a moderní angličtina
Stará severština i stará angličtina byly germánské jazyky a řada běžných anglických slov dosud vykazuje rozpoznatelný společný původ.
Zdroje
Data a tvary jsou stručnými studijními odkazy. Pravopis se liší mezi rukopisy, nářečími a moderními vydáními.